Pouto nejsilnější

Vzdálenost mezi místem, odkud pocházíte a místem, kde se rozhodnete žít je někdy stovky kilometrů.  Přesto touha ještě jednou spatřit svůj rodný kraj nebo třeba jen pochopit odkud pocházíme je často silnější než cokoliv jiného.

Klub radosti a štěstí je prvním románem čínské spisovatelky Amy Tan, zabývá se tématikou emigrace a křehkým vztahem mezi matkou a dcerou.

  V roce 1949 zakládají čtyři Číňanky, čerstvé emigrantky, v San Franciscu klub Radosti štěstí, aby aspoň na chvíli zapomněly na své osobní tragédie a pokusily se vyrovnat s americkým způsobem života, který je jim tak cizí. Jedna z nich po letech umírá, je to Suyuan Woodová, iniciátorka vzniku. Na její místo u madžongového stolku zasedá její dcera Jing-mei. Nová příchozí otevírá v ženách touhu pohlednout zpátky do minulosti a vyprávět své bolestivé příběhy.

   Román je kompozičně velmi zajímavý, tvoří vzorec příběhů, které se navzájem proplétají stejně jako postavy, které mají společné osudy. Jsou jimi matky a dcery. Dvě generace. Matky, které vyrostly a část svého života prožily ve válečné Číně, kterou musely opustit. Dcery, po emigraci narozené v San Franciscu, již ovlivněné americkou kulturou, které těžce snášení tvrdou výchovou svých matek a překonávají propasti, které vznikají mezi vzájemným nepochopením a způsobem nahlížení na život. Všechny postavy spojuje jedno, touha pochopit jedna druhou, vyrovnat se svým osudem a nalézt své ztracené a neobjevené čínské já.

„Dcera mě ubytovala v nejmenším pokoji svého nového domu. „To je pokoj pro hosty,“ prohlásila Lena svým pyšným americkým způsobem. Usmála jsem se. Podle čínského obyčeje se má hostům  poskytnout ta nejlepší ložnice, kde spí sama se svým manželem. Ale to jí nepovím. Její moudrost je jako bezedná studna. Házíš do ní kameny a ty se propadnou do temnoty a zmizí.  V jejích očích, oplácejících mi pohled, se neodráží nic. To si v duchu myslím, i když svou dceru miluji. Sdílely jsme spolu kdysi obě jedno tělo. Část její mysli je částí mne. Ale když se narodila, vyklouzla ze mě jako mrštná ryba a od té doby plavala pořád pryč. A teď jí musím říct všechno o své minulosti. Jedině tak jí mohu proniknout pod kůži a vytáhnout ji tam, kde může být zachráněna“ (str. 259)

Vyprávění je v knize rozdělené do čtyř částí (Pírka ze vzdálenosti tisíce LI, Dvacet šest zhoubných vrat, Americký překlad, Královská matka západní oblohy), které obsahují čtyři příběhy. V té první se matky ohlížejí za svým dětstvím v Číně, provázené tvrdou výchovou a popisem tradic. Druhá část se odehrává v San Franciscu, dcery vyprávějí o svém dětství, které bylo ovlivněno tvrdou výchovou matek, ze které se pokoušely každá svým osobitým způsobem vymanit. V Americkém překladu, třetí části se s dcerami setkáváme znovu, již jako dospělými ženami a poslední část je vyvrcholením celé knihy, ve kterém se dozvídáme detaily osudů matek, společně s touto částí se uzavírá i příběh Jing Mei, která po smrti matky cestuje do Číny, aby se setkala se svými ztracenými sestrami a stala se tak úplná.  

  Formou a spletitostí příběhů i postav Klub radosti a štěstí připomíná mé oblíbené Bábovky od Radky Třeštíkové. Stejně jako Třeštíková se i Amy Tan pokouší nahlédnout do zákoutí ženské duše, řeší složitý vztah matky a dcery, předává prastarou čínskou moudrost a také reflektuje bolestivé ztráty způsobené emigrací. Autorka čerpá se svých vlastních zkušeností, neboť se sama narodila jako Číňanka v Americe.

Nemohu najít nic, co bych knize vytkla a tak nezbývá, než jí jen doporučit.

Tan Amy, Klub radosti a štěstí, Motto, 2016

za recenzní výtisk děkuji internetovému knihkupectví Martinus, knihu naleznete ZDE