neděle 3. dubna 2016

Po stopách finského magického realismu



                                         
Zvláštní, slovo, kterým bych charakterizovala knihu finského spisovatele Pasiho Ilmari Jääsleäinena.

   Od prvních kapitol nás zavádí do fiktivního finského městečka Zaječí, které proslavila autorka dětských knih Laura Sněžná.
   
    Hlavní postavou je Ella Milanová, dvaceti šestiletá literární vědkyně a zastupující učitelka finské literatury na gymnáziu, která se pokouší na maloměstě nastartovat svou literární kariéru. Po zveřejnění povídek do místního deníku, se jí dostane velké pocty, Laura Sněžná jí nabídne členství ve svém literárním spolku. Elle se plní sen. Těší se na setkání s autorkou, které se má uskutečnit na vánočním večírku. Té noci, při které mají být obě ženy představeny, Laura záhadně zmizí. Ella, jakožto ambiciózní literární vědkyně se snaží záhadnému zmizení přijít na kloub, přičemž objevuje tajemství spolku, které se snažili členové léta držet pod pokličkou.

     Literární Spolek LaurySněžné, je značně rozsáhlý román rozdělený do tří částí, zakončený epilogem. Pohrává si s prvky detektivními, ale především se snaží navázat na tradici magického realismu, jak jej známe od Márqueze nebo novodobějšího Murakamiho. Objevují se v něm knihy, které podléhají nákaze, přízraky, záhadná zmizení, retrospektivy, ale i snová vyprávění tzv. „výrony“, kterými se baví členové spolku.

    Zkrátka v Zaječí se dějí nepochopitelné věci, které zaskočí i zdatného čtenáře. I přesto, že jsem už přečetla hodně knih, které svými specifiky vybočovaly z řady, tahle je z nich nejzvláštnější. Kniha mě svým způsobem zklamala. Těšila jsem se na pohádkové zasněžené Finsko a tajuplný svět fantazie, místo toho jsem těžce proplouvala praštěným finským maloměstem. Po celou dobu, jsem hledala racionální vysvětlení. Ději chybí celistvost a pospolitost, autor často nedokončí jednu myšlenku a hned přeskakuje k druhé, což si myslím, že je škoda, protože ty jsou opravdu zajímavé. Jsou nosným mostem celého románu. Stejně tak se nezabývá vykreslením postav, proto je těžké si vytvořit ke kterékoliv z nich kladný či záporný vztah. Rušivě na mě působí příšerný překlad Vladimíra Piskoře, který neopomněl všem postavám dát ten pravý infantilní rozměr (Ingrid Kočičková, Elmar Divočina aj.).

Literární spolek Laury Sněžné je knihou neobyčejnou a záhadnou, avšak ve mně nezanechal hlubší dojem.
 

 Pasi Ilmari Jääskeläinen, Literární spolek Laury Sněžné, Nakladatelství Paseka, 2015

Za poskytnutí recenzního výtisku děkuji knihkupectví  Martinus,  blížší informace naleznete ZDE

Žádné komentáře:

Okomentovat

děkuji za každičký komentář :)