Dobrá rada nad zlato

Pamatujete si, jak jednoduchý byl svět, když vám bylo pět let? Se všemi problémy jste si uměli hravě a s bravurou poradit, byli jste nápadití a vynalézaví, všechno mělo své řešení a opodstatnění.

S knihou Jak přežít v kostce se do tohoto světa znovu přenesete. Populárně naučnou příručku vytvořil tým odborníku z mateřské školky společně se Sylvou Vespancovou a její kamarádkou Petrou. Příručka je doplněna vtipnými ilustracemi Petry Bartoňkové. Děti ji věnovaly všem dospělým, kteří řeší obyčejné situace naprosto neadekvátním způsobem. Ke knize se pojí příběh, ve kterém Petra odcestovala do Ameriky, kde se ji nelíbilo. Požádala Sylvu o radu, jak si pobyt zpříjemnit. Sylva, učitelka v mateřské školce, byla bez nápadu, zeptala se dětí. Rady byly nakonec tak dobré, že by byla škoda je nevydat, a tak vznikla tato příručka.

Jak sebrat odvahu?

Jak často se něčeho bojíte? Jak často k něčemu sbíráte odvahu nebo si nechcete připustit, že danou věc odkládáte proto, že nechcete bořit konvence, opustit svou komfortní zónu a plavat proti proudu? Já denně. Zajásala jsem, když se na pultech knihkupectví objevila nová kniha Barbory Šťastné, protože to je přesně to, co jsem potřebovala.

Jak jsem sebrala odvahu je druhou knihou Barbory Šťastné, úspěsné novinářky a maminky dvou dcer, která se do podvědomí čtenářů uvedla již před pěti lety, když začala psát svůj Šťastný blog. Kniha není návodem, jak se přestat bát. Je to pomocník a průvodce běžnými denními situacemi, který nás může navést k tomu, si svůj strach uvědomit a začít s ním bojovat, anebo jen prostě občas mezi tím vším strachem sebrat odvahu a dělat věci, které od sebe neočekáváte.Strach a odvaha se nevylučuje. Bára se postupem času stala přebornicí v hledání způsobu, jak udělat svůj život bohatší a šťastnější. Své poznatky testuje na sobě a předává prostřednictvím knih a blogu. Zatímco její prvotina Šťastná kniha se zaměřuje na  hledání radostí v každodenních věcech, Jak jsem sebrala odvahu, se zabývá tématem strachu a odvahy.

Spravedlnost neexistuje

Vyhnání Gerty Schnirch je románovým debutem talentované spisovatelky Kateřiny Tučkové. V roce svého vydání vyhrál cenu čtenářů Magnesia litera, byl nominovaný na cenu Josefa Škvoreckého a Jiřího Ortena. Tučková prostřednictvím tohoto románu otvírá společenské tabu, stále bolestivé, nedořešené, dotýkající se dvou sousedících národů – vyhnání Němců po druhé světové válce.

Vyhnání mapuje život mladičké Gerty Schnirch od dětství, přes dospívání, léta strávená ve vyhnanství až po návrat do rodného Brna a stáří. Gerta je dcerou české matky a německého otce, který vyznává nacistickou ideologii.  Ač k němectví netíhne, ba naopak cítí se být Češkou, je koncem května roku 1945 vyhnána jako tisíce dalších českých Němců a kolaborantů z Brna. Sama s několikaměsíční dcerkou Barborou se vydává pěšky na cestu, jejíž cíl nezná.

 „ Spravedlnost neexistuje. Donedávna v ní ještě věřila, myslela si, že jde zhodnotit míra provinění, kterého se kdo dopustil. Jak se mýlila. Gerta se snažila rozpoznat lidi, kteří spolu s ní tak potupně opouštěli Brno, vstříc nejisté budoucnosti.“

Babičko, pojď, utečeme spolu

Novela Zázemí je třetí knihou talentované Jany Šrámkové. Stejně jako její prvotina Hruškadóttir, se nese Zázemí v podobném duchu- hledání identity, kořenů, rodného místa. Již od prvních stran je patrné, jak silná a naléhavá byla potřeba Šrámkové vyjádřit svou lásku k babičce.     

Zázemí je křehkou výpovědí mladé ženy o ztrátě svého rodného domu, města, pokoje, ale především babičky. Osoby, která ji v myšlenkách doprovází všedními věcmi života, ale zůstává především ve vzpomínkách.  Hlavní postavou je Jana, matka dvou dětí, recenzentka, spisovatelka a žena, žijící v prostředí sídliště, v obavách a nejistotě.

Příběh je vyprávěn z pohledu hlavní postavy formou zápisků, které si vede s plánem napsat příběh.

 „ Píšu tvůj příběh, babičko. Tak jak jsi mi ho vyprávěla. I jinak. Píšu a moc mi na tom záleží, což samozřejmě celou věc komplikuje. Včera večer jsem dala Františkovi přečíst prvních deset stránek. Tedy prvních, které jsem napsala ne začátek příběhu.“